Archiv článků
Jak jsme převzali dům do společné péče nájemníkům
26.08.2010 10:44
Náhodnému návštěvníku Prahy by se mohlo zdát, že zde žije samá chudina. Že na náměstích převažují slepené domky bez říms, s jejichž omítkou si roztodivně zahrál čas a nejeden vrabec šprýmovně potřísnil zdi. Ale to je jen první dojem. Stačí zabrousit na okraj města a člověk zírá. Domky jako ze...
Jak jsme se vypořádali s big beatem
25.08.2010 08:20
Náš kraj je tichý, katastrofami neoplývající. Básníci sem jezdí tvořit, ba i malíř zajede idylu načrtnout. Také léčebnu nervově chorých opodál zřídili. To sice klid kraje poněkud narušilo, ale takovou katastrofu, jaká se udála první červnovou neděli, nepamatují ani očití svědkové bitvy u...
Jak jsme trávili léta padesátá
24.08.2010 08:19
V lidských dějinách rozlišujeme tato údobí: pravěk, starověk, středověk, novověk a období kultu osobnosti neboli léta padesátá. O této poslední době bylo sice napsáno mnoho významných slov, ale podstatná část dějin, týkající se naší rodiny, dosud zpracována nebyla. Stručně zde shrnu své ...
Jak jsme vdávali sestru
23.08.2010 10:46
V naší rodině, velice spořádané a až na občasné mravnostní delikty chlípného strýce Balouna téměř puritánské, došlo k otřesnému zvratu. Sestra Ágnes totiž přišla do jiného stavu tak nečekaně jako podzim do Krušnohoří. Ve čtvrtek vešla do dveří a místo pozdravu nám to vesele oznámila. Pak šla...
Jak jsme vítali Australana
22.08.2010 10:42
Zvýšení turistického ruchu je věc chvályhodná a prospěšná. My poznáváme cizí kraj, cizí mrav, zahraniční turista pak pokochá se krásou naší domoviny. I památná místa budou zvelebena. Tak kupříkladu na zdi hradu Velhartice se vedle nápisu „Hosnědl, Klatovy 246“ objeví „Uma Šejk, Persie,“ vyryto...
Jak mě otec posílal stávkovat
21.08.2010 10:41
Moje dětství bylo radostné jako snad dětství každého chlapce a děvčete v naší republice. Ovšem nebývalo tomu tak vždy, že se děti na slunci bezstarostně mohly skotačit jako dnes a po hře k matce do kuchyně přiběhnout a do sytosti masnými výrobky se zaplnit a ještě podmáslím zapít a froté ručníkem...
Jak mi bylo líto dětí z rozvrácených rodin
20.08.2010 10:40
Mám to štěstí, že na rozdíl od jiných chlapců, kteří vyrůstají v neutěšených poměrech, já patřím do rodiny vyrovnané a spořádané. Kamarádů z rozvrácených rodin je mi líto. Nemají klid k učení. Takový Frantík Čermák se například při dějepisu omlouval, že není připraven, neboť otec s matkou spolu...
Jak mne otec vedl k šetrnosti
19.08.2010 10:39
Odmalička ve mně rodiče pěstovali lásku k české hroudě, rolníku živiteli a panu Trejbalovi, který nám půjčil 16 tisíc, pak na to zapomněl a třel bídu. „Ten zemřel jako pravý Čech,“ říkával otec. „Byl bez koruny, ale v srdci měl jaro. Škoda toho dobráka,“ mínil tatík, „měl jsem si od něj tehdá...
Jak můj otec nepřál dlouhým vlasům
18.08.2010 22:11
Mohu s klidným svědomím konstatovat, že až do doby nedávné byl se mnou otec spokojen a jen málokdy mi upřel měsíční kapesné, které činilo po odečtení daně z nerozvážnosti 3 koruny a 20 haléřů. I drobné výstřelky mi trpěl a odívání s nádechem západních vlivů přecházel taktním mlčením, ač sám byl...
Jak naše rodina blbla
17.08.2010 21:09
Naše rodina má v okolí pověst dobrou, až vzornou. Matka je funkcionářkou Červeného kříže, děd pamětníkem Červené sedmy. Babička si zvrtla kotník v rámci akce Z, otec pak drží primát ve sběru lipového květu a kopřiv. Také soutěž o nejlepší výzdobu k Mezinárodnímu dni studentstva jsme suverénně...
Záznamy: 71 - 80 ze 118