Jak jsme se vypořádali s big beatem

Náš kraj je tichý, katastrofami neoplývající. Básníci sem jezdí tvořit, ba i malíř zajede idylu načrtnout. Také léčebnu nervově chorých opodál zřídili. To sice klid kraje poněkud narušilo, ale takovou katastrofu, jaká se udála první červnovou neděli, nepamatují ani očití svědkové bitvy u Lipan.

Začalo to na schůzi obecní rady, když se přikročilo k hlavnímu bodu: Zlikvidovat beatovou skupinu „Pilous“, která svými sobotními a nedělními koncerty značně snižuje popularitu místní dechové hudby „Kmochův odkaz“, žene mládež do tenat chuligánství a neplatí daně. Bylo předneseno mnoho návrhů na likvidaci, vesměs hraničící s trestním zákoníkem, ale nakonec byl schválen jeden všeobecný a nejlepší. Dechová hudba „Kmochův odkaz“ vyzve skupinu „Pilous“ k souboji, ve kterém ji zničí kvalitou provozovaných skladeb, břeskností trubek a libozvučností i jadrným rytmem. Souboj bude konán v neděli odpoledne na fotbalovém hřišti. Hřiště je volné; fotbalisté mají zastavenou činnost, protože před měsícem utloukli rozhodčího řípou.

V neděli odpoledne nastala na hřišti atmosféra připomínající ovzduší slavných bitev. Na pódiu, sbitém z bílých prken, ležely už nástroje obou soupeřů. Nad dechovkou visely obrazy Františka Kmocha, Jaromíra Vejvody a heslo: „Polkou Škoda lásky zlikvidujem pásky“. Pilousi nastoupili s fotografiemi Billa Haleyho, Beatles a posměšným transparentem „Proč bychom se netěšili, když nám Pánbůh bigbeat dal“. Prvním, kdo nevydržel napětí chvíle, byl sólový kytarista Jiří Millstein. Přiskočil k zesilovači a vyloudil na něm zvláště silný jekot, aby ukázal jakost a tak zastrašil soky. Nato Václav Zalabák, hráč na bombardón, uchopil bleskurychle svůj nástroj a vydal na něm tak ryčný tón, až ve vzdálených Tuchořicích se začaly radovat krávy, domnívající se, že státní statek přiváží obecního býka.

Losování a právo první skladby vyhrál kapelník dechovky Milivoj Jiřičný. Rázným gestem na sebe soustředil pozornost a zahájil pochodem „Mužně vpřed“. Pilousi odpověděli bez váhání klasickou již skladbou „Rock Around The Clock“. Obecenstvo se nevzrušovalo, neboť všem bylo jasné, že soupeři se prozatím jen oťukávají. Při polce „Ach bože, lásko, s tebou je kříž“ zvlhly oči všem starším posluchačům. Pilousi tušili nebezpečí, a tak následovala skladba za skladbou. Hudebníci ze sebe vydávali vše. Ferry Janoušek, beatový idol, v extázi padal na podlahu, bil tváří o zem a rval si oděv, již tak dost skromný. Sólista dechovky, Jožko Zavázal, to zkoušel po něm, ale zdařil se mu pouze dokonalý obraz tropického šílenství. V obecenstvu propukaly skryté pudy. Důchodce Misník tloukl rozjařeně dřevěnou nohou o zem a povykoval: „Přituhuje, přituhuje!“ Kapelník Milivoj Jiřičný chtěl mermomocí strhnout vítězství na svou stranu, a proto zařadil naráz dvě polky nejtěžší ráže: „Nic si z toho nedělám, že na čele bouli mám“ a „Padla facka, padla na sále“. A to byla chyba. Řezník Bílek neudržel svou mamutí sílu na uzdě. Vybičován dvojhlasem křídlovek vytrhl plaňku z plotu a udeřil vší silou do stolu. Pak hravě roztloukl dva další a vyvrátil posvátnou lípu. Zástupkyně pionýrského oddílu po něm hodila vázu, původně určenou Ferrymu Janouškovi, leč zasáhla jen spícího traktoristu Málka. Ten, v domnění, že jej předseda budí pohlavkem, vstal a šel orat k lesu. Hudebníci se střetli uprostřed pódia, publikum je následovalo. Rozpoutal se zápas všech proti všem. Pouze důchodce Misník točil závratnou rychlostí dřevěnou nohou kolem sebe, volaje: „Nedotýkejte se mne, jsemť invalidou!“ Ředitel devítiletky Leo Vitásek se sice nejprve snažil uklidnit dav přednesem „Otvírání studánek“, pak ale raději odběhl do školy, kde se ukryl v botanickém kabinetu mezi tetřevem hlušcem a kánětem myšilovem. Na hřišti zatím zuřil boj, proti němuž je vyvraždění Slavníkovců románkem pro dospívající dívky. Bratrovražedná bitva skončila bez vítěze ve tři hodiny ráno, kdy silák řezník Bílek odešel s omluvou, že má před krámem lidi. Následujícího týdne k nám ještě zavítala exkurze vysokoškolských studentů, aby si připomněli, jak vypadaly Drážďany koncem druhé světové války.

Dneska už na hřišti zase roste tráva. Postavili jsme novou tribunu a vyzvedli ředitele ze sanatoria. Hudba se však v obci už neprovozuje. Nejsou na to ani nástroje, ani lidi.