Jak naše rodina blbla

Naše rodina má v okolí pověst dobrou, až vzornou. Matka je funkcionářkou Červeného kříže, děd pamětníkem Červené sedmy. Babička si zvrtla kotník v rámci akce Z, otec pak drží primát ve sběru lipového květu a kopřiv. Také soutěž o nejlepší výzdobu k Mezinárodnímu dni studentstva jsme suverénně vyhráli dík sestřině nápadu. Obarvili jsme trpaslíka Ludvu ze skalky na černo a dali mu do ruky vypůjčené tuzexové bony. Bony sice do rána zmizely, ale černá barva vydržela přes týden. Pak vybledla, ale to se nakonec hodilo, protože v tu dobu bylo nutno přitesat trpaslíka do podoby Aloise Jiráska, neboť se blížil Měsíc knihy. Tyto a jiné akce — například národní tanečky provozované jakoby bezděky pod okny předsedy uličního výboru — nám nakonec zajistily klidný a spokojený život v nadměrném bytě, takže se nemusíme stěhovat do vlhké mansardy za rohem. Byli jsme se na ni už v hrůze podívat a radost měl pouze vetchý dědeček Ambrož, který se těšil, že v plísni na zdech bude pěstovat antibiotika. Ale toho jsme uspokojili tím, že mu v nadměrném bytě poléváme jednu stěnu. Nepříjemné je pouze to, že nás dědeček nutí, abychom denně ochutnávali, jak je jeho penicilin dobrý. I mně se v nadměrném bytě líbilo. V nevyužité spíži jsem se potají naučil tlouci bigbeatový rytmus na tvrdý chléb, který se mi podařilo zatajit před věčně hladovým strýcem Balounem. Díky tornu stal jsem se členem populárního beatu Joe Pimpase a účinkoval občas i legálně na koncertech pořádaných vždy v některém pražském divadle jako finanční injekce tomuto stánku kultury, když předtím mu hry ze současnosti dokonale pustily žilou. Bohužel tato moje činnost nezůstala utajena.
Následujícího sobotního odpoledne krupobití znemožnilo kolektivní boj naší ulice proti mnišce, ačkoliv jsme byli dobře připraveni z agitačního střediska páteční přednáškou — Mniška vrah! Přednášku připravil bývalý majitel parního mandlu Kalous, který by rád viděl synka skrze mnišku na FAMU. Ale to je jeho věc. My chorovody pod okny, on přednášky o hmyzu. Horší bylo, že uliční výbor nezajistil na sobotní odpoledne náhradní program. Lidé z ulice byli v důsledku toho dezorientováni a nepodchyceni žádnou organizovanou činností bloumali a lajdačili, ba někteří dokonce propadli intelektualismu a četli v knihách. Předseda uličního výboru ovšem zahálce nepropadl. Využil volné chvilky a polnicí povolal otce, aby projednali můj případ. Otec nevěda, co se děje, nesl pro každý případ s sebou v podpaží kašírovaný ročník Nové mysli a vyšel do krup.
Předseda začal jednání oklikou: „Jak trávíš odpoledne, spoluobčane?“ zeptal se neutrálním tónem. „Ale, laskám se se svým klenotem,“ pravil podlézavě otec a vyhodil na stůl přinesený trumf, maje v očích výraz uspokojení, že se nedal chytit. „Tak tak, říkáš klenot, občane,“ utrousil předseda a hmátl po knize. Vtom se otci zatmělo před očima, neboť ke svému zděšení poznal, že místo atrapy doporučeného tisku sebral ve zmatku pornografické album strýce Balouna, z něhož se nyní na předsedu vyzývavě zubilo několik nevěstek. Předseda štítivě odsunul nabízený klenot na kraj stolu a pronesl: „Jablko nepadlo daleko od stromu. Už se nedivím, že váš syn propadl big beatu.“ Nabídl tatíkovi židli a předložil mu plánek našeho nadměrného bytu. Když se v něm otec pomocí kompasu zorientoval, vystrašila ho tlustá červená čára, táhnoucí se šikmo přes velký pokoj. Na chvíli otec zakolísal, ale pak se vzchopil k poslednímu boji. „Máme některé chyby, vím,“ řekl, neboť si uvědomil, že jsme poslední dobou zanedbávali pokrokové tanečky pod předsedovými okny, a nasadil kozáčka, aby zachránil, co se ještě dá. Nezachránil nic. Nezvládl náročnou figuru v podřepu a protočil podpatkem díru v perském koberci. Poté se rozloučil v beznaději.

Lidé z ulice si nás přestali všímat. Rodina mě začala nazývat černou ovcí, strýc Baloun mě pojmenoval nemravným ničemou. Sestra se sice snažila napravit reputaci rodiny tím, že o mně vyvěsila u kupce výstražnou nástěnku, ale rozklad rodiny tím neoddálila. Matka docházela na brigády nepravidelně, také otec trestuhodně zaostával ve sběru kopřiv. Strýc Baloun po ztrátě alba seschl a ani Zvonokosy mu nevrátily dřívější rozmar. Dokonce i děd na besedě důchodců odepřel pamatovat se na Červenou sedmu.

Já však nedám rodině zahynout. Oni se k plnění svých občanských povinností zase vrátí. V nejbližších dnech jim totiž oznámím datum sňatku s předsedovou dcerou, kterou jsem omámil bigbeatovým rytmem.