Ze zápisníku sportovce

U nás v rodině máme zakořeněný odpor proti alkoholu. Pálenka k nám nesmí od té doby, co dědeček v alkoholickém opojení šimral základy domu trhavinou, neboť se mu zdálo, že vnučka špatně chápe jeho opilecký výklad o Vesuvu. Také otec alkohol nesnáší. Zejména pak po desáté sklence rumu. Matka se napila poprvé při svatbě a od té doby nevystřízlivěla. Bratr vůbec nepije a jistě jen neprávem se mu přezdívá Demižon. Je přirozené, že já, jsa takto přísně veden, jsem obcházel restaurace širokým obloukem a nenávistně plival na vývěsní štíty vináren. Také kamarády ve škole jsem napomínal, aby o přestávce neprolévali hrdlo výčepní lihovinou. Říkal jsem jim upřímně: „Volové, kdybyste nechlastali a za ušetřený peníz koupili si švihadlo a potýrali tělo!“ Sám jsem jim šel nejlepším příkladem. Hned ráno, když jsem vstal ze žíněnky pod širým nebem, neboť otec propil postele a dům, rozhýbal jsem si tělo maratónským během a při jízdě vlakem zpět jsem na záchodku prováděl ranní hygienu, omyl celé tělo, záda promasíroval erárním papírovým ručníkem a v kupé si napsal úkoly. O jídlo jsem také neměl starost. V nádražní restauraci se vždy něco z předešlého dne našlo, zvláště když jsem nebyl vybíravý. Nepohrdl jsem ani ováleným soustem, neboť tělo sportovce spotřebuje mnoho kalorií a neptá se, kdes je získal. Ve škole jsem se nejvíce těšil na hodinu tělocviku. Bohužel tělocvikář Haštal nepatřil k průkopníkům tělesné výchovy. Hodiny zanedbával, rozcvičku vynechával vůbec a k nářadí nás nepouštěl, abychom ho prý neohmatali. Zato se však věnoval vyspělé žákyni Kotyzové, které vysvětloval pod bradly základy sportovní masáže. Po vyučování, kdy všichni ostatní hoši kouřili za stodolou, jsem je vždy marně varoval slovy: „Volové, kdybyste nehulili a za ušetřený peníz koupili si švihadlo a potýrali tělo!“ Po obědě, který jsem měl připraven u známého popeláře Kalouse, jsem šel na nedaleká jatka poměřit se s kamarády řezníky v zápase. Když jsem je všechny unavil, pustil jsem se do lesa pomoci dřevorubcům stahovat klády do údolí, neboť jim padla kobyla. Doma jsem se večer jen otočil, vzal si starší oděv a sváteční montérky zavěsil na strom, aby do neděle vydržely puky. A před usnutím pod širákem jsem při svitu svatojánských mušek ve sklenici prolistoval své album sportovců a na dobrou noc zulíbal fotografii Tamary Pressové, které si vážím pro její sílu chlapa a půvab Sněhurky...

Tak ubíhal den za dnem. Mé tělo sílilo, svaly dosáhly tvrdosti kamene a při běhu jsem rychlostí připomínal pštrosa. Bylo mi dobře, když jsem se ve vypůjčených tretrách vznášel družstevními lány a dechu se mi stále dostávalo a svaly necítily únavu. Rolníci nechávali práce a selky mi s úsměvem mávaly šátky. Usmál jsem se na ně také a běžel dál. Ne, mně ještě nepřišel čas ohlížet se pořádně chlapsky po ženách, jak se říká - zakoketovat si s babama. Můj cíl sportovce byl jasný. Nejprve připnout na hruď olympijskou medaili a pak teprve ženu mezi atletkami si najít a o svatební noci ji na obě líce pocelovat. Však už to dlouho trvat nebude, kdy stanu na stupni vítězů v desetiboji. Pot se ze mne jen lil, ale v běhu jsem nepolevil, i když obloha hrozivě potemněla a zdáli hrom burácel. Vybíhal jsem pravidelným tempem strmý kopec. „I nad tebou, přírodo, zvítězím!“ volal jsem, přestože mi přívaly vod zalévaly ústa. Vtom zahřmělo přímo nade mnou a blesk rozčísl blízkou borovici. „Startovní výstřel“, pomyslel jsem si, „jako na stadionu. Zkusíš si finiš, Václave.“ A vyrazil jsem tryskem do louky...

Zde nalezený deník sportovce končí. Citujeme ještě zprávu z okresních novin:
Tragická událost
Včera našli zemědělci svážející seno na louce u Kulturního domu (dříve u pastoušky) tělo mladíka, zasaženého bleskem při pondělní dešťové přeháňce. Jedná se o Václava Zoubele. Upozorňujeme pionýry, aby si vzali z této nehody příklad, jak správně říká tajemník MNV, což jim vzkazuje: „Milé děti, zastihne-li vás živel v poli, lehněte si do brázdy a odhoďte vše kovové, například pluh. Nebo jděte do nejbližší restaurace a v klidu vyčkejte sucha. Jenom blbec, jako Zoubele, v bouřce utíká. Čest jeho památce!“