29. obraz

Před táborem.

BEDŘICH: Jsou to oni, poznáváš je?

KOTEK: Poznávám? Nepoznávám. Já ty děti viděl jen ve vlaku. Ony jsou všechny takový stejný. Musíme blíž. Jednu holku, co hrála na kytaru, bych možná poznal. (Plíží se)

HLÍDKA: Nehýbejte se, záškodníci. Kam se plížíte?

BEDŘICH A KOTEK: (ohlédnou se a vidí pionýra ozbrojeného lukem a ostražitou tváří)

KOTEK: (vleže) Hledáme školu ze Střešovic.

HLÍDKA: Tak my jsme z Pardubic a ukážeme vám, zač je tam perník!

BEDŘICH: (smlouvá) Počkejte, děti.

HLÍDKA: Mlčte, my dobře víme, že se chodíte koukat holkám do stanů. Měli jsme o takových věcech přednášku. (Hvízdá na píšťalku. Vyřítí se spousta ozbrojených dětí - klacky, luky, pistole na vodu a bijí Jardu a Bédu. Oba provinilci prchají)

HLÍDKA: Tak. Ti už se tady neukážou.

BEDŘICH: (těžce za běhu) Až zase někde uvidíme nějaký tábor, tak se na něj půjdeš podívat sám.

Úřadovna VB.

UČITELKA: Pane strážníku, přeci nechcete, abych věřila, že ty zlotřilce není možno dopadnout. Je to už čtvrtý případ jenom v našem táboře, a když se zeptáte kolegyň v okolí, uslyšíte stejnou písničku.

KAPITÁN: Věřte mi, paní učitelko, že vás úplně chápu, sám mám čtrnáctiletou dceru, na kterou dotíral jistý Styblík, ale s tím jsem si poradil, protože jsem znal jeho popis. Ale tady pořád jen: dva muži.

UČITELKA: Peterko, vejdi. (Peterka vchází)

UČITELKA: Dovolte, abych vás seznámila. Předseda pionýrského oddílu Fidela Castra Leoš Peterka, náčelník místní stanice, soudruh...

KAPITÁN: Kapitán Karásek. Mám pionýry rád, ale nechápu...

UČITELKA: Vy pochopíte. Peterko, vypovídej.

PETERKA: Včera odpoledne, když jsem držel hlídku, plížili se mnou střeženým prostorem dva muži ve věku kolem pětadvaceti let se zjevným úmyslem (nahlédne do papírku) nakukovat do stanů holek. Včasným zásahem družiny Olgy Lepešinské byli odraženi a zahnáni na útěk. Oba byli vyšší postavy, jeden měl brýle. Oblečeni byli v americké texasky a jeden měl, tuším, pruhované námořnické tričko.

KAPITÁN: Děkuji ti, Petrásku.

PETERKA: Peterka.

KAPITÁN: Přesto ti děkuji. Teď už je dopadneme.
 

« | »