Babička

V neděli odpoledne nebylo na Starém bělidle nic na práci. Všechno odpočívalo po vydatném obědě. Pouze v zadním pokoji nezmar babička trpělivě cvičila obtížnější pasáže na tenorsaxofon, neboť v týdnu měla kšeft s bigbeatovou skupinou, kterou vede pan Kudrna z ratejny. A nebyl to kšeft ledajaký. Před samou paní kněžnou měla kapela konat kvalifikační přehrávku. Pravda, hudbě sice paní kněžna rozuměla pramálo, ale lid musí pocítit alespoň čtyřikrát do roka sílu vrchnosti, a pak, od neregistrovaných hudeb se těžko dají vymáhat daně. Nakonec byla tu smutná zkušenost s harmonikářem Brabcem, který raději potrhal měchy u nástroje, než aby platil. A právě proto, že šlo o peníze, všichni se připravovali ke zkouškám co nejpečlivěji. Pan mlynář vyťukával netrpělivě paličkami osminy na pikslu, neboť bubínek americké výroby mu mládek dosud nepřivezl. „Vy ty stoptimy mlátíte jako obilí,“ pravila babička mezi hrou, ořezávajíc plátek břitvou, kterou jakoby nic vytáhla květovaného kapsáře. Pan mlynář se zarděl u vědomí své slabší výkonnosti a přidal na intenzitě úderů. To již také kytaristé - Tomeš, pan Prošek a pan myslivec naladili, vedoucí kapely, Kudrna ratejny, odložil řízek z veverky, otřel si ústa a tím naznačil, že zkouška začíná. Všichni ztichli v napjatém očekávání, který kousek zvolil pan Kudrna z ratejny k rozšoupnutí. Nemýlili se. Byl to Veverčí twist, který sám pro tento účel zkomponoval. Věděl dobře, že na přehrávku je lépe zařadit české skladby, i když paní kněžna byla původem Němka. Bigbeatové klenoty, jako Good golly, Miss Molly, Hipi, hipi shake, Do you love me, Twist and shut, přirozeně kapela také znala, ale ty přijdou na pořad teprve po zkouškách. „To pak bude hej,“ mínila babička. „Dá Bůh, že si zahrajeme i s Yeakety Sax.“ Vtom se otevřely dveře a do místnosti vběhla bosá Viktorka, bigbeatová zpěvačka a velká naděje pro zkoušky. „Promiňte, že jdu pozdě,“ omlouvala se, svazujíc si mokré vlasy stuhou, „ale musela jsem se postarat o dítě.“ „Hrdloužeš! Vím dobře, že tě černí myslivci lákají do bigbeatu Démoni Ratibořic. Budu muset zajít o radu ke kovářce,“ pohrozil Kudrna. „Ne, ne, nechci pít bylinky, to raději budu s vámi ještě zpívat.“ „Na každý pád ke zkouškám s námi ještě půjdete,“ dodala mírně babička, „jinak zítra již nenajdete chléb na zápraží.“ To Viktorkou pohnulo natolik, že přistoupila k mikrofonu a začala zpívat jako u splavu. „Nešťastné děvče,“ pomyslila si babička a doprovodila ji tak přesvědčivým a tklivým tónem, že pan Kudrna z ratejny zajásal: „Babičko, když takhle zahrajete u zkoušek, tak nám zadají sobotní čaje na zámku.“ „Myslíte,“ zaradoval se pan mlynář, „to bych si pak mohl držet i vodníka.“ „Pomalu, pomalu,“ zarazil ho pan myslivec. „Po zkouškách jdete z kapely pryč. Svým plochým pikslovým rytmem dnešní mládež nestrhnete.“ „Mimo to jste co chvíli z taktu a necháváte se táhnout basovkou,“ přidal se Tomeš. „Mne chcete vyhodit z kapely?“ urazil se pan mlynář. „Mne, který v době, kdy se bigbeatu nepřálo, dovolil zkoušet v mlýnici?“ „Nedá se nic dělat,“ řekl Kudrna: „buď kamaráčoft, nebo čaje.“ „Nakonec zkoušet se může v ratejně.“ „To je pěknej podtrh na mne!“ vzkypěl mlynář. Sbalil pikslu, paličky a odcházel, pískaje si provokativně Nemelem, nemelem ...

Babička projevila obavy o další osud kapely. „I to, to,“ pravil pan Kudrna z ratejny. „Můj synek je nějaký hudebník a rytmus drží.“ „Ale na co bude hrát?“ nedůvěřoval pan myslivec, „mlynář nám pikslu těžko půjčí.“ „Žádný strachy, udělal jsem mu bubínek z veverčí kůže a má to, přátelé, zvuk jedna radost.“ Krize byla zažehnána, mladý Kudrna držel rytmus, a když za dvě zkoušky pochytil „beat“ od babičky, stal se páteří orchestru.

Však to také paní kněžna u zkoušek náležitě ocenila a přítomný lid propukal při bubnových sólech v nadšení. A když babička v pokleku precizně zahrála Crossfire, byla komise nucena bigbeatu Kudrny z ratejny zadat sobotní čaje.

Po zkouškách se na malém parketu u zámku tančilo. Babička však místo u nástroje seděla u rosolky s paní kněžnou. „Hráli jste pěkně, babičko,“ pochvalovala si paní kněžna. „Ba, hráli, ale pozítří nám odejde Tomeš na vojnu a pro takovou basovku dobrý hudebník i přes plot skočí.“ „To zařídíme,“ slíbila kněžna Zaháňská. „Tomeš půjde do AUSu a může s vámi hostovat.“ Babičce se zalily oči slzami. Vděčně potřásla kněžně rukou. „Ba-bič-ka, ba-bič-ka,“ skandoval vtom dav pod okny, očekávajícíc další saxofonové výstřednosti. Paní kněžna propustila babičku laskavým pohybem hlavy. Hned na chodbě vzala mládež starou, ale oblíbenou saxofonistku na ramena a nadšena, že je zase jejich, nesla ji k pódiu. Paní kněžna, stojíc za záclonkou u otevřeného okna, jen tiše zašeptala: „Šťastná to žena!“