9. obraz

Před střešovickou základní školou.

BEDŘICH: To víš, jak učit už ti neporadím. Hlavně si musíš hned zpočátku zjednat úctu. Nesmí se ti třást ruka a hlas. Žáci nesmí poznat, že jsou silnější.

KOTEK: Ale vždyť je jich víc.

BEDŘICH: Ty jsi učitel, máš razítko a jsi mocnější.

(Kotek vchází do budovy, právě zvoní desátá)

ŠKOLNICE: Kam jdete, člověče? Sem je vstup zakázán.

KOTEK: Jsem nový učitel Kotek.

ŠKOLNICE: Vy tady máte učit? Je mojí povinností vás varovat. Nakonec jistě i vy znáte mnoho hezčích povolání. Zedník, dlaždič...

KOTEK: Ale já jsem studoval, paní.

ŠKOLNICE: Myslíte, že oni ne? (Ženou se děti)

DĚTI: Hurá!

ŠKOLNICE: Stranou, pane učiteli! (Žáci je rozdělí) Ty já znám, to je osmá A.

KOTEK: Opatrně, děti, stačí uklouznout a jednou zlomená kost už nemá té pevnosti. (Je povalen dětmi)

ŠKOLNICE: Lumpové, porazili jste nového učitele.

DĚTI: Hurá! (Smích a ženou se dál. Chodbou přichází ředitelka)

KOTEK: (vstává) Ou, ou, dal jsem si asi o hranu schodu.

ŘEDITELKA: Co se zde děje? Co je to za člověka? Neznám ho.

ŠKOLNICE: To je nový učitel Kotek, paní ředitelko.

KOTEK: (rychle se zvedá) Promiňte, ale děti mě asi porazily. Mé jméno je Kotek. Hlásím se do služby.

ŘEDITELKA: Tak vy jste ten legendární Kotek. No, dal jste si načas. Přes půl roku se za vás suplovalo. Tak pojďte do sborovny, představím vás kolegyním. (Jde sama) Tak pojďte!

KOTEK: Oh, promiňte, nerozuměl jsem. Padl jsem též na ucho. (Jdou do sborovny)

HLASY: Dobrý den, paní ředitelko.

ŘEDITELKA: Dobrý den, kolegyně. Chtěla bych vám představit novou oporu sboru, pana učitele Kotka. Nemusím snad dodávat, že je to první muž v našem pedagogickém týmu.

UČITELKY: (tleskají a představují se)

STARÁ UČITELKA V KOUTĚ: Je to švihák. (Pak nasadí lorňon, prohlíží si Kotka a opět lorňon odloží s úšklebkem) No, ujde.

KOTEK: Děkuji vám za milé přijetí. A teď mi, prosím, řekněte, kde dostanu křídu a kam si mohu uložit ručník, svačinu a penál.

ŘEDITELKA: Samozřejmě že vám bude přidělena skříň. Ale teď pojďte do ředitelny.

KOTEK: Samozřejmě, tu ještě neznám. Na shledanou.

HLASY: Na shledanou, nazdar, Kotku. (Ředitelka s Kotkem jdou chodbou)

KOTEK: (předbíhá a úslužně otvírá dveře) Prosím, paní ředitelko.

ŘEDITELKA: (jde dál) To je půda.

KOTEK: Eh, to je krajně trapné.

ŘEDITELKA: (zastavuje u správných dveří) Tudy, prosím.

KOTEK: Děkuji. (Vpadne do ředitelny)

ŘEDITELKA: (usedá za stůl) Kolego Kotku, chtěla jsem vám jen oznámit, že náš ústav odjíždí zítra na letní školu. Pochopitelně se již budete starat o svou třídu, tedy devátou C. Dneska už učit nebudete.

KOTEK: Já bych milerád.

ŘEDITELKA: Když jsme to bez vás vydržely půl roku, tak ty dvě hodiny taky nějak přežijeme.

KOTEK: Jak račte.

ŘEDITELKA: Představím vás teď v deváté C a pak se jděte domů připravit na pobyt v přírodě.

KOTEK: (se zájmem) Pardon, mohu si vzít s sebou též rybářské pruty?

ŘEDITELKA: To není dovolená, kolego Kotku. Jedete pracovat.

KOTEK: (vzdoruje) Však ty ryby taky samy na prut nenaskáčou.

ŘEDITELKA: Tak abychom tu debatu ukončili. Pruty si nevezmete.

KOTEK: Jak chcete. Mohl jsem zpestřit jídelníček. (Mumlá) Ale vlasec s háčkem si, Jardo, vezmeš. (Vycházejí z místnosti)

ŘEDITELKA: (nervózně) Kolego, chtěla jsem vás ještě upozornit, že devátá C nemá právě nejlepší pověst. Proto jsme ji svěřili muži, tedy vám.

KOTEK: (breptá) To mě těší, to mě těší.

ŘEDITELKA: Kéž by vás to těšilo stále. (Ze třídy, kolem níž jdou, se ozývá značný řev)

KOTEK: Tato třída by také zřejmě potřebovala chlapa. (Ukazuje na dveře)

ŘEDITELKA: To je právě devátá C.

KOTEK: (křižuje se) Pánbůh s námi a zlý pryč. (Ředitelka otevře dveře. Učitelka uvnitř se marně snaží učit)

UČITELKA: (řve) Nepřestanete-li okamžitě křičet, začnu na vás křičet já! (Spatří ředitelku) No, podívejte se, paní ředitelka, vstaňte přeci!

DĚTI: (vstávají a ozývají se hlasy) Hele, bude fotografování. Blbost, to je pojišťovák.

ŘEDITELKA: (mezitím došla k tabuli a třída se trochu ztišila) Žáci, představuji vám vašeho třídního učitele Jaroslava Kotka.

KOTEK: Jsem potěšen, že jsem vás viděl v akci. Byla to jedna z vašich posledních. (Třída zděšeně ztichne)

ŘEDITELKA: Výborně, Kotku.

KOTEK: A za odměnu, děti, když budete hodné, pojedeme zítra na školu v přírodě.

ŘEDITELKA: Tak tohle vědí už měsíc. (Kotek s ředitelkou odcházejí ze třídy)

ŘEDITELKA: Tak zítra se budeme těšit, pane kolego. Zítra.

KOTEK: Já se také těším. Á propos, ty rybářské pruty...

ŘEDITELKA: Již jsem řekla. (Odchází)

(Kotek vyšel z budovy, ředitelka přichází do sborovny)

UČITELKY: Tak co?

ŘEDITELKA: (váhá) Já nevím, kolegyně, ale na tom Kotkovi je něco velmi podivného.

STARÁ UČITELKA: Je to muž.

KOTEK: (vrazí uřícen do dveří) Nerad ruším, ale kdy ráčí být odjezd?

ŘEDITELKA: (odevzdaně) V sedm hodin ze Smíchova. Sraz...

KOTEK: Já vím, dříve. Asi tak v půl osmé.

ŘEDITELKA: V půl sedmé.

KOTEK: Tak brzy? (Zavírá dveře)

« | »