31. obraz

Kotek, Bedřich, Dana a Miluška jedou v autě.

KOTEK: Už jsem zase skeptickej.

DANA: Za chvíli jsme, Jaroušku, ve Volyni a zaručuji, že tam o škole budou vědět. (Kolem projede policejní auto)

BEDŘICH: Tady v tom kraji se něco děje. Dvakrát nás už stavěli. Tolik policajtů pohromadě jsem snad ještě neviděl.

MILUŠKA: A jak se po nás koukají.

KOTEK: Úplně drze.

DANA: Zastavte před poštou, dneska se půjdeme zeptat my. Vy jste asi moc nápadný. (Auto zastavuje, Dana s Miluškou mizí na poště. Jaroslav s Bedřichem sedí ve voze. Proti nim jede velmi pomalu volha Veřejné bezpečnosti)

BEDŘICH: Maskuj se! (Oba si dělají knír z kapesníků)

DANA: (vybíhá z pošty a volá) Letní škola je u křížku směrem na Tažovice! (Dívky nasedají do jeepu a odjíždějí)

STRÁŽNÍK: (ve voze) A teď se chytnou sami. (Hlásí vysílačkou) Za třicet minut udělejte zátah kolem kóty 613!

(Jeep přijíždí k lesu kolem kóty 613 za zpěvu veselé písně o konci cesty)

KOTEK: Stejně bych raději šel k táboru pěšky. Třeba to zasenebude on a vznikne trapas.

BEDŘICH: Moje tušení říká, že tentokrát jsme na správný stopě. Taky mi končí dovolená.

DANA: Určitě jsou to oni. Ta slečna na poště se vyjádřila úplně přesně.

MILUŠKA: Vystupovat.

KOTEK: Já se bojím. Jak mně se nechce. Co mi řeknou, co mi, proboha, řeknou?

DANA: Jaroušku, tak my půjdeme napřed a já to vysvětlím mamince tak, že tě přijme s otevřenou náručí.

KOTEK: Jestli to dokážeš, tak se podruhý narodím.

DANA: (odchází k lesu) Tak už se pomalu rozmýšlej, jaké si dáš jméno.

(Záběr jak Veřejná bezpečnost provádí důkladný zátah lesa. Jarda a Bedřich v lese)

KOTEK: Po cestě nejdu.

BEDŘICH: Proč zase?

KOTEK: Vím já, jak Dana dopadla? Pěkně se tam připlížíme.

BEDŘICH: No dobře. (Plíží se) Já už snad ani nevím, jak vypadá normální chůze. (Oba se plíží lesem)

(Tábor školy, ve věži hlídkuje Balogh)

BALOGH: (volá) Jdou sem ženský!

UČITELKA: Konečně! Komenský obživl! (Letí na věž, která se pod ní a Baloghem zřítí)

BALOGH: (těžce se zvedá) Paní učitelko, přece víte, že já sám jsem nejvyšší dovolená zátěž. (Pohlédne na trosky) No nic. Dám se znovu do díla. (Začíná stavět)

DANA: (vstoupí do tábora) Maminko!

ŘEDITELKA: Dano, Miluško, co tady děláte?

DANA: Přijely jsme vás na pár dní navštívit.

ŘEDITELKA: To je od vás hezké, děvčata. Jenom nevím, jestli jste přijely v tu pravou dobu.

DANA: Ale přijely. Máš chvíli čas?

MILUŠKA: Musíme vám moc vyprávět. (Zajdou do srubu)

(Bedřich a Jaroslav se plazí mechem)

1. STRÁŽNÍK: (míří na ně zezadu pistolí) Ani hnout !

BEDŘICH: (zaryje hlavu do mechu) A jsme v tom znova. (Chce se otočit)

1. STRÁŽNÍK: Neotáčejte se!

BEDŘICH: Podívej se, pionýre. Moc si nehraj, zahoď ten luk, tohle je pan učitel Kotek a za chvíli ti dá zápis do žákovské knížky. Uděláš nejlíp, když nás hezky odvedeš do tábora.

1. STRÁŽNÍK: K dívčím stanům, že? Máte to, chlapci, pěkně vymyšlený , ale už vám sklaplo. Vstaňte! (Jarda a Bedřich se zvedají a jsou obklopeni strážníky)

BEDŘICH: Pánové, jde o omyl.

KOTEK: V životě jsem nic neukradl.

1. STRÁŽNÍK: To se musí vyšetřit.

KOTEK: Já musím jít.

1. STRÁŽNÍK: Půjdete, ale s námi. Nasaďte jim bižuterii. (Nasazují jim pouta)

2. STRÁŽNÍK: Promiň, Kadle, že tě ruším při výkonu, ale tenhle člověk patří podle popisu mně. Je pohřešovanej. Jak se jmenujete?

KOTEK: Jaroslav Kotek.

2. STRÁŽNÍK: Vidíš, souhlasí. Kudrna zmizel, Ekrt zmizel, Bláha zmizel. (Jásá) Ale Kotka mám!

1. STRÁŽNÍK: Je to možná Kotek, ale oba dva se v mým rajonu dopustili trestné činnosti ohrožování a obtěžování dětí.

3. STRÁŽNÍK: A nemůžou to bejt pohřešovaný a individua zároveň?

1. STRÁŽNÍK: To nemám hlášený. To je směšování faktů.

3. STRÁŽNÍK: V každým případě přijdou na okrsek. Tam už promluví.

« | »