30. obraz

Tábor střešovické školy. Nástup.

ŘEDITELKA: Podle přípisu z Veřejné bezpečnosti Volyně potloukají se krajem dvě nebezpečná individua.

UČITELKA: Samozřejmě, zase chlapi.

ŘEDITELKA: (vzdechne) ...která obtěžují děti v letních táborech. Domnívám se, že není důvod k panice, však ona si s nimi policie poradí, ale přesto budeme držet hlídky, a to nepřetržitě.

TĚLOCVlKÁŘKA: Z tohoto důvodu se dnes ruší vyučování a postavíme strážní věž.

DĚTI: Hurá!

NĚKTEŘÍ CHLAPCI: Ať žijí individua!

(Stavba věže. U brány tábora narůstá dřevěná věž, jakýsi posed. Při této práci se vyznamenává zejména žák Balogh. Vedou se například tyto dialogy:)

ŽÁK: Chceš podat sekeru, Jiří?

BALOGH: Na co? (Přetne kůl dlaní)

TĚLOCVIKÁŘKA: Zatěžkávací zkoušku provede Balogh.

BALOGH: (supí na věž, povzbuzován spolužáky. Rozhlíží se a volá) Paní ředitelko, blíží se pan učitel Kotek!

(Ředitelka, učitelky i děti vybíhají za Baloghem na posed a vykřikují: Kotek, konečně! Věž nevydrží a rozloží se. Všichni samozřejmě spadnou)

UČITELKA: (směje se) To maj z toho, že se hrnou, když jde mužskej. (Přichází muž)

UČITELKY: (zklamaně) To není Kotek.

DOKTOR: Prosím vás, co se to tady děje? (Vidí zavalenou ředitelku) Vážím si vaší práce, dámy. Já, i když jsem poměrně mladý, bych neměl ty nervy takhle skotačit s dětmi.

ŘEDITELKA: (zvedá se) Co si přejete, pane.

DOKTOR: Jsem doktor Karger a přicházím provést pravidelnou prohlídku dětí. A hned bych se, s vaším svolením, pustil do práce.

ŘEDITELKA: Kolegyně, dejte nástup. Pane doktore, mohl byste přednostně prohlédnout žáka Balogha? Musí totiž stavět věž.

« | »