24. obraz

Hostina na hradě. Před dveřmi do hodovní síně stojí družba a rozdává lístečky s čísly židlí kolem stolu.

DRUŽBA: Ženich a nevěsta židle 1 a 2, rodiče 4, 5, 6, 7. A dále už, jak budete mít štěstí. (Rozdává) 8, 9 atd... až 22. (Mezi těmito hosty dostávají se ke stolu i čtyři tuláci společně s tetou. Čtyři svatebčané pak zůstávají logicky venku)

MUŽ: A další čísla?

DRUŽBA: Bohužel nemám. Čísel je přesně tolik jako pozvaných hostů.

ŽENA: To je neuvěřitelná urážka. Říkala jsem ti, Karle, abychom sem nechodili. Cos od ní mohl čekat, znáš přeci její mámu. Hrajou si na pány, svatbu maj na hradě a bydlet budou v tunelu.

SYNEK: Tak kdy bude ta hostina? Ty jsi nám nedovolila snídat.

MUŽ: Ticho, nebo dostaneš facku.

ŽENA: Ale takhle to zase neprojde. Svatební dar si vemu zpátky.

DRUŽBA: (v místnosti) A připijme na zdraví...

ŽENA: (vtrhne) Jen si připíjejte, ale bez nás. (Bere dar, obrovského jelena či střelce s kuší

v barvách) A tenhle skvost vám byt zdobit nebude. (Ukazuje ohavnou figurínu. Odchází

a praští dveřmi)

(Zděšení)

OTEC: Co to mělo znamenat?

TETA: Znáte přeci Anežku. To nic. Hlavně že jsou tady Rudolfovy děti. (Hladí Bédu po hlavě)

(Před zámkem rodinka nasedá do trabanta)

MUŽ: (drží dar) Co s tímhle, to přece nepotáhneme domů?

ŽENA: Tak s tím prašť o vrata.

MUŽ: (roztříští dar o bránu)

KASTELÁN: (vyleze) Dneska je zavřeno. Tlučte si, jak chcete. Je svatba.

« | »