10. obraz

Peron smíchovského nádraží, seřazené třídy, ředitelka kontroluje stav. Hodiny ukazují 7.45.

ŘEDITELKA: Sedmá A, Píchová.

PÍCHOVÁ: Zde, třiačtyřicet žáků.

ŘEDITELKA: Osmá A, Kubátová.

KUBÁTOVÁ: Zde, třiadvacet žáků.

ŘEDITELKA: Osmá B, Kabeláčová.

KABELÁČOVÁ: Zde, dvaatřicet žáků.

ŘEDITELKA: Devátá A, Losíková.

LOSÍKOVÁ: Zde, jedenačtyřicet žáků.

ŘEDITELKA: Devátá B, Sedlářová.

SEDLÁŘOVÁ: Zde, sedmatřicet dětí.

ŘEDITELKA: Devátá C, Kotek

ŽÁCI: Jsme tu všichni, ale pan učitel chybí.

ŘEDITELKA: To nám scházelo. Neviděl jste někdo Kotka? Piskáčku, dej tuto zprávu nádražnímu rozhlasu. (Píše na papír zprávu. Piskáček odbíhá)

ŘEDITELKA: (svolává učitelky k sobě) V případě, že se Kotek nedostaví, přebírá devátou C opět Kabeláčová a já si beru na starost osmou B. (Ke skupince se blíží Bedřich Slabihoudek)

BEDŘICH: Dobrý den. Mé jméno je Slabihoudek a prodávám kamna.

ŘEDITELKA: Tady?

BEDŘICH: Ne, u Rotta.

ŘEDITELKA: A proč mi to, proboha, říkáte?

BEDŘICH: Abyste věděla, s kým máte tu čest. Mám vám totiž vyřídit vzkaz, že škola může nastupovat, neboť pan učitel Kotek, můj kamarád, drží kupé.

ŘEDITELKA: (k Bedřichovi) Pane mistr, dojděte, prosím, za panem Kotkem a sdělte mu, že máme rezervovány tři vagony. Právě v tom jednom on drží kupé.

KOTEK: (volá z okna) Tady, tady.

(Nástup školy, loučení Kotka se Slabihoudkem)

BEDŘICH: A ještě jednou ti říkám. Kdyby se někdo topil, tak nic nevidíš a neslyšíš.

(Vlak se rozjíždí, mávání, Bedřich se srazí s dámou)

PANÍ: Pane, necloňte, já tam mám dítě.

BEDŘICH: (dojat) Já taky.

NÁDRAŽNÍ ROZHLAS: Halo, halo, pan učitel Kotek má se ihned dostaviti na třetí kolej ke své škole. Opakuji, pan učitel Kotek má se ihned dostaviti na třetí kolej ke své škole.

BEDŘICH: (rozčilí se) To jsou vtipy. Já vás naučím, dělat si legraci z mého kamaráda.

(Jde rázným krokem, až dorazí do dopravní kanceláře)

ŽELEZNIČÁŘ: (hlásí) Znovu opakuji: učitel Kotek…

BEDŘICH: (vytrhá banánky) Tak a teď se zkuste posmívat.

(Velmi hrdě odchází od překvapeného železničáře)

« | »