Pupák na celnici

KRCHOV: Vítám cestující, kteří se vracejí zase do své vlasti radostně, a dávám jim tyto následující celní instrukce: Občani, kteří se vracejí ze země mamonu, coca-coly a kapitálu, ukážou nám řádně všechny kufry veškeré, abychom se přesvědčili, nechytly-li je zase nějaké choutky obohatit se svejma penězma na náš úkor. Občani, kteří se vracejí ze socialistických států, vyzvednou si nutné občerstvení a můžou jít klidně domů. Tak - vezmeme cestující z Německé spolkové republiky. Ty chci vidět. Co tam měli co dělat? U revanšů! Budou se sem dostavovat podle abecedního pořádku. Kde mám abecedu? Nemám. Nevadí. Vemu to z hlavy. Nedělám to prvně. Tak to máme, to máme písmenu A. Od písmeny A nikdo necestoval. A jsme probrali, následuje písmen, písmen B. Od B cestovali: Bouberle, Bukovský, Baklažán. Jo, ty nemůžeme očekávat, protože tam zůstali. A, B, následuje ... P.

PUPÁK: Cé, cé, teď mám jít já - Cukrovka.

KRCHOV: Občan Cukrovka, nechte si to. V celní abepedě následuje nyní P. Proto se sem dostaví občan Pupák Dušan M. z Prahy. A hele, Pupák! Cos dělal v Německý spolkový republice?

PUPÁK: Já jsem zabloudil na Šumavě. A co ty tady děláš, individuum Krchov?

KRCHOV: To je přeci jasný. Inteligentní lidi jsou dneska třeba na všech důležitejch místech.

PUPÁK: Právě proto se ptám.

KRCHOV: Tady se nemáš co ptát, tady se ptáme my, Krchovové. Máš něco k proclení?

PUPÁK: Ať se na tomhle místě propadnu, sakum pikum nic.

KRCHOV: A co to máme pod paží?

PUPÁK: To neplatí, to jsem nestačil ukrejt pro záměnu abecedy. Jako bysem to neměl. Nebudu přeci za kradenej svetřík z obchoďáku platit hříšný clo?

KRCHOV: Pupáku, tak otevřít kufry!

PUPÁK: Jak to, kufry?

KRCHOV: No přeřek jsem se, no. Splet jsem si množení čísel.

PUPÁK: To jsem si voddech, že nevidíš ten kufr, co není vidět.

KRCHOV: Co je v tom příručním zavazadle?

PUPÁK: Samý spisy. Mý a Marxovo.

KRCHOV: Přesvědčíme se. Spisy. To souhlasí. Namátkou prolistujeme jeden… A hele, co dělá v tom spise sto marek?

PUPÁK: No, to je kapitál…

KRCHOV: Spisy se zabavujou. Tvý i Marxovo spisy se zabavujou.

PUPÁK: Marxovo taky?

KRCHOV: Marxovo taky!

PUPÁK: To to tedy vzalo vobrat! Zaplaťpámbu!

KRCHOV: No a co dál?

PUPÁK: Nech si kufr, Čendo, já mám ještě jeden…

KRCHOV: Ty máš ještě jeden kufr?

PUPÁK: Doma na polici, kdybych ještě někdy… zrovna vedle kdoulový zavařeniny…

KRCHOV: Kufr doma mě nezajímá. Napíšu ti potvrzení a můžeš jít klidně dál. Teď mě napadá, Pupačisko, kde ty máš vlastně svý osobní věci? Prádýlko a takový…

PUPÁK: Ponožtičky?

KRCHOV: Ponožky! Podvlékačky a nátělníčky.

PUPÁK: To je dotaz, s kterým jsem nepočítal. Já jsem to rozdal nezaměstnaným.

KRCHOV: To je krásný. To kdyby udělal každej, kdo tam jede, tak mají i tam blahobyt.

PUPÁK: Kdybys mi, Čendo, dal to potvrzení, ten kufr tak tlačí, že už omdlívám…

KRCHOV: Kterej kufr?

PUPÁK: Doma se bojím vlézt na polici, aby mi nespadla zavařenina…

KRCHOV: Pupák, ty jsi mi podezřelej... Sundej kabát!

PUPÁK: V týhle zimě?

KRCHOV: V týhle zimě. Sundej kabát!

PUPÁK: Já se stydím.

KRCHOV: Sundej kabát, nebo použiju služební pistole spřátelené ráže.

PUPÁK: Já ho sundám, Čendo, ale bude mrzutost.

KRCHOV: Ať je!

(Z Pupáka vypadne kufr)

KRCHOV: Jú, Pupák, ty jsi utajoval zavazadlo.

PUPÁK: Já ho utajoval v dobrý vůli, abysem si pomoh.

KRCHOV: Ošidils stát o valuty. Kufr se zabavuje. Sundat kabát úplně!

PUPÁK: Já tak nerad ho sundavám.

KRCHOV: To vidím. (Vytahuje dámské prádlo)

PUPÁK: To je mý osobní prádlo.

KRCHOV: Odkdy chodíš v ženským prádle?

PUPÁK: Od tý doby, co bloudím po Šumavě do NSSR.

KRCHOV: Jaký NSSR? My jsme SSSR.

PUPÁK: Když to takhle půjde dál, tak voni, chudáci, taky budou…