Beseda s Pupákem

(Ke stolku přichází Čenda Krchov, vedoucí besedy)

KRCHOV: Vážení příchozí, milí hosté. Vítám vás z tohoto místa jménem krajského nakladatelství Solidarita, které postihla dnes živelná událost, ba co více, živelné štěstí, živelná radost. Zavítal k nám mistr pera a tužky soudruh spisovatel Dušan M. Pupák, Mistr. Přijel k nám, aby vyhověl vašim četným žádostem… aby vyhověl. Uvolil se, Mistr, podepisovat vaši knihu… tedy svoji, ale vy ji máte doma, tedy vaši svoji knihu „Po jedné noze toulám se krajem“, tedy knihu, která dosáhla v našem městě valné popularity, o čemž svědčí i to, že dva výtisky, které jsme obdrželi, byly rozebrány již cestou k nám. Já ještě jednou vítám spisovatele Dušana M. Pupáka, Mistra, a předávám mu besedu, kterou bych si dovolil řídit. A hele, už přichází, Pupák! Já ho vítám z tohoto místa a tleskám! (tleská)

PUPÁK: (vchází) Děkuji vám za milé přijetí. Nečekal jsem, že vás zde bude tolik. Vždyť od vydání mé knížky uplynula teprve krátká doba a já myslel, že ji teprve slabikujete.

KRCHOV:  Soudruh Pupák, dovolíš. Naši občani si knihu nejen přečetli, ale i po večerech svépomocí opsali, takže dnes připadá na naše občani 1,6 tvojí populární Jedné nohy. Já žádám potlesk pro naše občani! (Tleská)

PUPÁK: (tleská taky) Soudruzi, já jsem naměkko. Nečekal jsem, že o mou knížku projevíte takový zájem. Díky. Jsem připraven podpisovat a besedovat.

(Trapná pauza cca 3 minuty)

KRCHOV:  Soudruzi, já myslím, že nás Pupák neukousne! Já navrhuji prolomit studenou hráz v besedě. (Usedne)

PUPÁK: (nesměle) Vás jistě zajímá, jak jsem to psal.

KRCHOV: Ale nedělej si starosti, Pupák. Napsal jsi to, dostal jsi zaplacíno, tak co? Jako doma. (Další ticho)

PUPÁK: Jestli snad nechcete vědět něco o mně, jak jsem…

KRCHOV:  Víš, Pupák, na drby my nemáme čas. Radši besedujme. O tobě, jak žiješ, s kým žiješ, jak jsi to psal, proč jsi to psal. To nás zajímá a myslím, že mluvím za všechny.

PUPÁK: Ano. Tedy začnu. Tematicky jsem při psaní své knihy „Po jedné noze toulám se krajem“ čerpal ze zkušeností ze života prostých dřevařů v Polabské nížině, kam jsem zavítal u příležitosti besed o své první knížce „Po čtyřech k beduínům“.

KRCHOV:  Po kolika?

PUPÁK: Po čtyřech.

KRCHOV:  To už jsi říkal, Pupák. Nevracej se mi v besedě!

PUPÁK: Tak abych se snad spíš vrátil k těm dřevozpracujícím. Já jsem se chodil dívat na tu jejich lopotu s lesním dřevem a vyptával jsem se jich na tu jejich práci s lesním dřevem.

KRCHOV:  Víš, že ty seš zvídavej?

PUPÁK: Jak račte. Ale vraťme se k těm dřevozpracujícím. Oni se mi zdáli býti drsní chlapi života lesního. Oni milovali svoji lesní lopotu a svoje lesní dřevo, které zpracovávali. Oni se rádi toulali, jak mi říkali, lesním krajem… Nechcete někdo něco podepsat? Ne. Ale vraťme se k těm dřevozpracujícím, tam za soutokem… (Ukazuje)

KRCHOV:  Neobtěžuj se, soudruh Pupák. My dobře víme, kde se stéká Labe s Malší. Vyprávěj dál, nás to poutá.

PUPÁK: To jsem sám rád. Já jsem obdivoval ty jejich sekery, kterými ti dřevozpracující chlapi máchali a pracovali na zpracování lesního dřeva. To dělali moc pěkně. Ovšem je to práce nebezpečná, což kdyby tnuli vedle, uvažme. Jak by se toulali, ti tuláci lesní? A proto jsem nazval svou knihu výstižně „Po jedné noze toulám se krajem“, kterou vám nyní podepíšu.

KRCHOV:  Připravte si knihy: „Po jedné noze toulám se krajem“ a choďte si. Ať to frčí! Choďte si.

(Nikdo nejde)

KRCHOV: (rozpomene se) Vlastně já chci podepsat. (Nastrčí knihu)

PUPÁK: (píše) Pardon, to je trapné, udělal jsem vám kaňku.

KRCHOV: (zálibně si ji prohlíží) To nic, Pupák, nech si ji a koupíš mi novou.

PUPÁK: Děkuji.

KRCHOV: Tak další. Dyť vidíte, že to nebolelo. A jak pěkně píše, Pupák. Kaňka sem, kaňka tam, hlavně že duši máme čistou. (Do publika) Co ty, soudruh Sáňky, vymazal jsi už svůj hříšek z parného léta? No nic, rozebereme si tě až po besedě. Nebudeme zdržovat Pupáka, Mistra!

PUPÁK: Jak račte. Líbí se ještě někomu moje knížka, prosím?

KRCHOV: (rozhlíží se po sále) Soudruzi, já končím pro naprostý chaos dnešní besedu a zvu všechny, na které se nedostalo s podpisem, na sobotu, kdy Pupák besedu opakuje na vaše četná přání. Přijedeš, Pupák?!!!

PUPÁK: (těžce) Jak račte.