7. obraz

V Podolí. Bedřich vede Kotka na tyči s lanem k bazénu.

KOTEK: Nemohli bychom to tady dneska jen pozorovat a seznamovat se s prostředím?

BEDŘICH: To už děláme čtyři měsíce. Do vody!

KOTEK: Jak já jdu nerad. Ou, to je to studený.

BEDŘICH: Zahřeješ se pohybem. A plavat!

KOTEK: (k vedle stojícímu muži) Pardon, pane, mohl byste mi podrazit nohy?

MUŽ: S radostí. (Srazí Kotka do vody)

KOTEK: Pomoc!

BEDŘICH: Neřvi, vždyť seš na laně.

KOTEK: Ale na slabým, na slabým. (Plave)

BEDŘICH: Ne čubu, prsa! Á dva tři! Á dva tři! (Kotek se ve vodě děsivě mlátí)

KOTEK: Povol lano, dusím se... Napni lano, jdu ke dnu!

BEDŘICH: (vytahuje ráhno) Tak si stoupni, vždyť jsi na mělčině.

KOTEK: (stoupá si a hned se hrne na břeh) A zase zítra.

BEDŘICH: Zítra, zítra, hned! Já nevím, zespoda jsi nadnášenej, shora tě táhnu a ty pořád jdeš ke dnu.

KOTEK: To je právě to smutný.

BEDŘICH: Tak znova.

KOTEK: Nepůjdeme se osvěžit pohledem na dámy?

BEDŘICH: Myslíš? Ale jenom na chvilku. (Oba mlsně krouží kolem slečen, až Kotek při sledování spadne do vody a výcvik pokračuje)

BEDŘICH: Prsa! Á dva tři! Á dva tři!

  « | »