5. obraz

Hospůdka. Bedřich s Kotkem sedí u stolu. Kolem nich se míhá vrchní, aniž by si jich všiml.

BEDŘICH: Pane vrchní, já vás nechci obtěžovat, já si ten lístek přinesu, jenom mi prozraďte, kde je.

VRCHNÍ: Nechte si arogance, mladej, nemám tady jen vás. (Hodí na stůl jídelní lístek)

BEDŘICH: (vybírá) Tak tohle nejím (zaškrtne si), tohle určitě nemají, tohle tady inzerují už týden...(pohlédne na kamaráda) Co děláš, Jaroslave?

KOTEK: Co bych dělal, zkouším si tempa. Nevíš, jak se mají vracet ruce? Dlaň je nahoru, nebo dolů?

BEDŘICH: Myslíš u plavce, nebo u utonulýho?

KOTEK:(rozčilí se) Tak já se s tebou přišel poradit a ty budeš dělat nekvalitní vtipy. Tak to ti něco řeknu. Já za tebou vůbec chodit nemusím. Znám chlapa, který mě naučí plavat a ještě ti dá přes hubu.

BABICE: (z kouta) Podívejte se, zase se nějaký dva hádají o nás – ženský.

BEDŘICH: Jarouši, tady v hospodě tě nebudu učit tempa. Najíme se a pak se uvidí.

KOTEK: Mně jde o každou minutu, člověče. Školní rok začal prvního září.

VRCHNÍ: Tak co jste si vybrali?

BEDŘICH: Vybrali... ještě jaksi nic.

VRCHNÍ: No prosím, napřed sekýrujou a pak jsou do toho začtený. To se dělá takhle... (Vyndá z kapsy šipku a mrští ji na rozpíchaný jídelní lístek) No vidíte, osud vám určil koprovku. (Odchází)

KOTEK: Ale tu já nejím.

VRCHNÍ: Hlavně že ji zaplatíte.

BEDŘICH: Tak to bychom měli vybráno a můžeš začít z druhého konce.

KOTEK: Zkrátka ve čtvrtek v devět se musím udržet pod dozorem komise aspoň padesát metrů nad vodou.

BEDŘICH: Tak vysoko?

KOTEK: Tak daleko.

BEDŘICH: To je horší. Nedá se nic dělat, musíme denně do bazénu.

VRCHNÍ: Tak tady je ta rajská.

BEDŘICH: Vždyť jste vystřílel koprovku.

VRCHNÍ: Kde nic není, ani čert nebere. A jezte, dokud je co.

 « | »