32. obraz

Tábor školy.

ŘEDITELKA: Tak to se mi, dceruško, moc ulevilo. To víš, že ho nebudu kárat. Nakonec byla

to moje vina. On skutečně nevěděl, kam se jede.

MILUŠKA: Ale už by tady měli být.

ŘEDITELKA: Půjdeme jim naproti. (K učitelkám) Zařiďte nástup. Konečně uvítáme kolegu Kotka. (Ředitelka, Dana a Miluška jdou do lesa)

(V lese.)

1. STRÁŽNÍK: (salutuje) Paní ředitelko, může te zrušit hlídky. Máme je.

ŘEDITELKA: To jsem ráda. A já zase odvolá vám žádost o hledání... (Policisté přivádějí Bedřicha a Jardu v poutech)

ŘEDITELKA: Co to má znamenat? To je přec pan učitel Kotek!

KOTEK: Trapný omyl, paní ředitelko. Kdybyste laskavě vysvětlila těm pánům...

1. STRÁŽNÍK: (tvrdě) Až na stanici. (Všichni nasedají do aut)

(Tábor školy. Píšťalka a hlas: Nástup! Ve stanu dodělává učitelka podle fotografie ženskou bystu Komenského s poprsím)

UČITELKA: Co je zase? Já si tu bystu Komenské nedodělám. (Vychází. Děti se sbíhají)

(Pohled z výšky na silnici v okolí tábora Policejní vozy jedou k městečku. Náhle se prudce otáčejí a jedou zpět k táboru)

BALOGH: (hlásí z věže) Policejní vozy se blíží (Nastoupený tábor)

TĚLOCVIKÁŘKA: To bude Kotek. Tábore, pozor!

(Z vozů, které zastavují u brány, vystupují ředitelka, Dana, Miluška, Bedřich, Kotek a dva strážníci)

STRÁŽNÍK: (salutuje) Ještě jednou se omlouváme.

ŘEDITELKA: To nic, hlavně že se věc vysvětlila.

(Bedřich němě upozorňuje strážníka na pouta, která dosud drží)

STRÁŽNÍK: Pardon. (Uvolní pouta, nasedá do volhy a celý konvoj odjíždí)

(Ředitelka a Kotek jdou před táborem k věži. Vystupují na věž)

ŘEDITELKA: Žáci, představuji vám konečně a pořádně pana učitele Kotka. Važte si ho, je to první muž na naší škole od roku 1946.

DĚTI: Hurá! Ať žije pan učitel Kotek!

(Balogh dole strká do věže a tajně ji podrývá)

KOTEK: (pláče)

ŘEDITELKA: Co je vám, kolego?

KOTEK: Když ty děti jsou z výšky tak krásné.

(Sestupují z věže, dole stojí Balogh se vzteklou slzou, hudba, kamera projíždí tábor, děti a zastavuje se na Bedřichovi)

BEDŘICH: (loučí se) A já tedy pojedu domů.

BALOGH: Pane, vy jedete do Prahy?

BEDŘICH: Ano, chlapče.

BALOGH: Vzal byste mi tam tento telegram?

BEDŘICH: Rád, chlapče. (Bere od Balogha papírek, na kterém čteme: „Maminko, pošli hodně chleba. Přijel Kotek, mám po porci“)

(Bedřich nasedá do auta a všichni si mile a až do konce mávají)

« |