23. obraz

Tábor školy. Na shromáždišti mezi stany končí právě oběd.

ŘEDITELKA: Kolegyně, sejdeme se za pět minut v poledním klidu na krátkou poradu v jídelně.

(Záběry do stanů, kde se žáci ukládají k odpočinku. 1. stan)

1. ŽÁK: (tahá kamarádovi z nohy třísku) Nesmíš sebou tak cukat.

2. ŽÁK: To se ti řekne. Nemyslíš, že bych to měl hlásit? Nedostanu tetanus?

1. ŽÁK: (vytáhne třísku, prohlíží ji a potěžkává) Prosím tě, tetanus, ta je úplně čistá.

2. ŽÁK: Ale zarazil jsem si ji na záchodku.

1. ŽÁK: Tak buď klidnej, ten se meje denně.

(2 .stan)

1. ŽÁKYNĚ: Myslíš, že mám tomu Pšeničkovi odepsat?

2. ŽÁKYNĚ: Prosím tě, takovýmu pitomcovi.

1. ŽÁKYNĚ: Proč pitomcovi, mně se líbí.

2. ŽÁKYNĚ: Vždyť má čtyřky.

(3 .stan)

ŽÁK THOMA: (kouří a prohlíží si fotografii Schoberové) Dost mě mrzí, že se Olina vdala.

4. ŽÁK: (čte rodokaps) Thomo, nevíš, co je damned?

THOMA: Damned, kdes to vzal?

4. ŽÁK: Tady to čtu: Freddy dostal do boku. . Damned!

THOMA: Jó, to je něco jako do prdele.

UČITELKA: (poslouchající za stanem) Thomo, dej mi žákovskou knížku.

THOMA: Co jsem zase udělal, vždyť tady klidně ležím a kouřím.

(Jídelna)

ŘEDITELKA: Jistě víte, proč jsem vás svolala. Jedná se zase o kolegu Kotka. Doposud celá záležitost vypadala jako žert, prosím, ujel mu vlak, ale jsme tady již třetí den a učitel Kotek o sobě nedal ani tu nejmenší zprávu.

UČITELKA: To by žena neudělala.

ŘEDITELKA: Prosím vás, nechme teorií a řešme konkrétně vzniklou situaci.

(Dveře do jídelny vrznou. Nakoukne Balogh)

UČITELKA: Co chceš, Baloghu, máš ležet.

BALOGH: Já mám hlad.

UČITELKA: Vždyť sis dal přidat.

BALOGH: Vytrávilo mi zřejmě, když jsem sekal dříví. (Pohled přes Balogha na obrovskou hromadu nasekaného dříví)

ŘEDITELKA: Skutečně, Balogh pomáhal. Sama jsem ho viděla, jak se tuží. (Volá na kuchařky) Zbylo něco?

KUCHAŘKA: Bohužel jsme již všechno poslaly na statek. Je tady jen porce pro pana učitele Kotka.

ŘEDITELKA: Tak ji dejte Baloghovi. Pan učitel jistě k obědu nepřijede.

BALOGH: Děkuji. A mohl bych si zamluvit všechny porce, dokud pan učitel nepřijede?

ŘEDITELKA: Takhle nesmíš mluvit, Baloghu. Ale konečně, má se to vyhazovat. Budeš-li stále tak pilný , můžeš obědvat dvakrát.

(Balogh nadšeně běží do kuchyně)

UČITELKA: Balogh je hodný chlapec, bohužel trochu nešťastně rostlý.

ŘEDITELKA: Mám ho taky ráda, ale vraťme se k problému. Obávám se, že se kolegovi Kotkovi něco přihodilo. Telefonovala jsem totiž do školy a ani tam o něm nic nevědí. Pokusíme se ještě poslat mu domů telegram a potom by snad nezbývalo nic jiného než se obrátit na policii.

« |  »