2. obraz

Kotek na pedagogické fakultě v kanceláři studijního oddělení. Na zdi kalendář se zřetelným označením DUBEN. Kotek stojí zkroušeně před referentkou.

REFERENTKA: Podívejte se, pane Kotku, neomílejte mi svá stanoviska pořád dokola. Já přeci dobře vím, jak se věci mají. Místo nastoupit nemůžete, i když je to trapné.

KOTEK: Jsem přeci řádně promován.

REFERENTKA: Chybí vám zápočet z plování, nebo nechybí?

KOTEK: Chybí, ale...

REFERENTKA: Žádné ale. Podepsal jste panu děkanovi, že si ho doplníte. (Zarazí se) Aha, vy se o to zřejmě chcete pokusit.

KOTEK: (zděšen) Cože, mám plovat? Ježíšmarjá, jen to ne! (Vyrazí ze dveří a prchá chodbou. Pak se zastaví a otírá si pot. Po schodech přichází děkan fakulty)

DĚKAN: Jsem rád, že vás potkávám, Kotku.

KOTEK: Dobrý den, pane děkane.

DĚKAN: Co jsem to chtěl... Ano, dostal jsem přípis, že jste dosud nenastoupil místo. Copak, byl jste snad nemocen?

KOTEK: Nikoli, pane děkane... totiž... svým způsobem ano, když dovolíte. Chybí mi zápočet z plování.

DĚKAN: Á, vzpomínám si. Vám skutečně chybí.

KOTEK: K vaší i mé nespokojenosti.

DĚKAN: Kotku, vy dřevo.

KOTEK: Naopak, prosím. Kdybych byl dřevo, voda by mě unesla. Jsem zřejmě něco mnohem horšího, Vaše Milosti. (Rozpláče se)

DĚKAN: Nechte milost milostí, Kotku, ode mne se milosti nedočkáte. Slzy na mne neplatí. (Pláče též)

KOTEK: (svěřuje se) Jako malé, nevinné dítě byl jsem nesvědomitým strýcem z matčiny strany vhozen do vody a tím ve mně zřejmě vznikl ten odpor. Ale snažím se, pane děkane. Již splývám. (Oba se rozjaří)

DĚKAN: No prosím, splýváte. Splývejte, Kotku, škola na vás čeká. Co škola, školství na vás čeká, chlapče. (Pohled na chodbu, po které se procházejí samá děvčata) Víte, co je to dneska pro školu muž? Vy nebudete jen učitel, Kotku, vy budete mesiáš nové epochy! Po vás přijdou jiní, další. Pak nastane opět pořádek na českých školách a vláda nad osnovami do mužských rukou se navrátí! Jděte splývat, hochu, a příští čtvrtek vás čekám s komisí u bazénu. (Odchází)

KOTEK: (za ním šeptem volá) A mohl bych mít alespoň kolem beder korkový pás?

DĚKAN: (z dálky) Ano, v devět. (Zapisuje si to)

 « | »