1. obraz

Venkovské nádraží. Z vlaku vystupuje mladý muž s kufrem. Zdá se, že na něj čeká jeho otec s traktorem a valníkem.

KOTEK: Dobrý den, tatínku. Já za to opravdu nemůžu.

OTEC: (tvrdě) Až doma. Nastup.

KOTEK: (leze neohrabaně na valník)

OTEC: Drž se, nemehlo, abych se zase pro tebe nemusel v půli cesty vracet.

(Jedou traktorem. Otec zastavuje před stavením)

MATKA: (vybíhá ze vrat) Jaroušku!

KOTEK: Maminko! (Nemůže slézt z valníku)

MATKA: Tak mu pomoz, Václave!

OTEC: Jen ať seskočí.

(Kotek seskakuje za pomoci matky. Potom se objímají)

OTEC: Až doma!

(Všichni vcházejí do stavení, kde už u stolu čeká děd)

KOTEK: Dobrý den, dědečku!

DĚD: Až navěky, synu.

MATKA: Posaď se, Jaroušku. Hned ti dám jíst.

OTEC: Žádný jídlo. Napřed si promluvíme.

MATKA: Měj srdce, Václave!

OTEC: Neměj strach.

KOTEK: Dostal jsi můj dopis, tatínku?

OTEC: Právě že dostal. Taková hanba. Nedokončit studia

DĚD: Hamba. Hamba...

KOTEK: Já za to nemůžu. Chybí mi skutečně jen zápočet z plavání.

OTEC: Můžu za to snad já? Nebo tady dědeček? Pro mě je jasné, že učitelem dosud nejsi. Nenastoupil jsi místo a bydlíš ze soucitu u strýce Karla.

DĚD: Hamba. Hamba. Chtěl být pánem. Učit mě číst. Pch!

KOTEK: V létě budu trénovat a od září už určitě půjdu učit.

OTEC: Buď se uchytíš do června, nebo s tebou počítám na žně a pak už pořád.

MATKA: Václave!

OTEC: Chtěl být kantorem. Zemědělská škola mu nevoněla. Prosím, povolil jsem mu, i když bychom potřebovali do družstva agronoma a sousedi mi vyčítali, že já předseda... ale škoda mluvit. Měl jsi zůstat na vsi.

MATKA: Kominíkovic Béďa je taky v Praze.

OTEC: Ale drží se svýho. Prodává kamna v obchodním domě. Ten povýšil otcovo řemeslo na kumšt. Z toho sis měl vzít příklad.

MATKA: Vždyť se spolu pravidelně vídají. Béďa je Jardův nejlepší kamarád.

OTEC: Béďa má svý jistý a Jarda je věčnej študent. Do června a dost!

« | »