Pupák na volební schůzi

KRCHOV: Vážení voliči našeho volebního obvodu. Jak jistě víte z Rudého práva, rozhlasu a televize, dneska je jiná doba. Lidu se povolila uzda. Což ovšem já, Čenda Krchov, nepovažuju za docela správný. Soudruzi, vždyť dneska nám do všeho mluví každej. Řeknu vám, já jsem viděl dokonce i němýho, kterej ukazoval rukama úplně jinak než před krátkým časem. Týhletý povolnostě využívaj různí živlové a elementi k naleptávání jednoty. Soudruzi! Dyť se nám buržuj směje! Já to vidím takhle. Je třeba votevřít voči, poučit se z tý minulosti, získat prostor pro platformu, a hlavně neztratit trpělivost a víru v zázrak, soudruzi! Řekněme si upřímně, musí se konat volby. Proč to tutlat? Dyť my vás k nim potřebujem. Vy rozhodnete svým hlasováním, zda zvítězí strana, či strana. Vy rozhodnete svým hlasováním, zda zvítězí na našem obvodě progrese, zda zvítězí kandidát nejlidovější, to jest kandidát, který z lidu pošel, Dušan M. Pupák z Vídně se vrátivší, který poznal bídu kapitálu na vlastním těle. Soudruh Pupák, předstup před voličí zraky. U sedni, Pupák.

PUPÁK: Čest práci, voliči! V úvodu mi dovolte, abysem vám popřál, abyste co nejdříve znovu získali svobody Prosincové ústavy z roku 1867, která zaručovala svobodu osobní, tiskovou, spolčovací a shromažďovací.

KRCHOV: Soudruh Pupák, promineš, že ti dělám rušičku hned na začátku projevu. Ale soudruh Pupák, uvědom si, že některý svobody jsme měli pořád. Například svobodu shromažďovací. Některý voliči ji ani valně nevyužívali. Já si vzpomínám, jak na poslední brigádě jsem byl sám s manželkou a čtyřiadvaceti dětma.

PUPÁK: Že vo tom mluvím na schůzi, ale ty seš sexuální maniak.

KRCHOV: Soudruh Pupák, nech sexuality a stoč se k programu schůze. My Krchovové jsme maniaci i v politice.

PUPÁK: Soudruzi, já jsem sem dnes přišel, abysem vám zodpověděl vaše dotazy volební. Ovšem já na vás vidím, že vy vidíte, že do mě nevidíte, a proto bysem vám především odhalil své vnitro.

KRCHOV: Takže můžu to vzít zkraje, popořádku. Jmenuješ se Pupák, abychom měli jistotu.

PUPÁK: Jmenuju se Pupák, ale kamarádi mi přezdívají Vaska Korčagin.

KRCHOV: Čím byl tvůj otec?

PUPÁK: Musím to říct?

KRCHOV: Samozřejmě, nechceš mít před voličema tajnostě.

PUPÁK: Kulak, voliči.

KRCHOV: Kulak. To konstatuju a myslím, že mluvím za všechny, to není zrovna nejlepší původ.

PUPÁK: To bych netvrdil, individuum Krchov. Aspoň jsem poznal třídního nepřítele zblízka. Já jsem taky ovšem dětskou lopatkou rozorával meze a krátil tak otcovy lány a zvětšoval drobným rolníkům a bezzemkům kamenitá políčka.

KRCHOV: Takže můžeme konstatovat a zapsat, že názorově jsi se s otcem rozešel.

PUPÁK: Dokonale jako Mao s Leonidem.

KRCHOV: Tak já to zapíšu.

PUPÁK: Zapiš. Máš hezký písmo, takový jemný.

KRCHOV: Tak dál. Co žena, která tě porodila?

PUPÁK: Co?

KRCHOV: Co žena, která tě porodila?

PUPÁK: Nezesměšňuj se před voličema. Mě přece přines čáp.

KRCHOV: Samozřejmě mě taky, soudruzi! Ale maminku jsi snad přece měl, někdo tě převinoval.

PUPÁK: No jistě, to jsem měl. To byla dcera obuvníka-ševce.

KRCHOV: To jsem chtěl slyšet! Čili živnostníka.

PUPÁK: No, co se dalo tenkrát dělat, Čendo? Já jsem často prosil zemitou děvečku, aby mě adoptovala, ale nešlo to. Dědou kapitalistou snažil jsem se taky pohnout. Říkal jsem mu, děde, zanech živnosti, přestaň vykořisťovat svého jediného dělníka... nedal si říct, děda, a vysával a vysával takovým způsobem...

KRCHOV: Uklidni se, Pupák, nejsi v OSN!

PUPÁK: No. Po Únoru s mým otcem i dědem zatočili. Tatínka rozkulačili a dědovi vzali kladívko.

KRCHOV: To zapíšu.

PUPÁK: Zapiš to. Slzu dojetí jsem měl tenkrát v oku, protože to bylo i moje vítězství a těch vítězství bude ještě moc: šest, šestnáct, šestašedesát...

KRCHOV: Zmlkni, Pupák. Soudruzi, já jsem rád, že jsme slyšeli, že Pupák má ledacos za sebou, není to žádný idiot, jak se před schůzí říkalo všeobecně. Já to vím. Mně se například líbilo – promiňte, že odbočuju – ale i na schůzi je dovolený se někdy zasmát. Mně se například líbilo, jak si Pupák líčil, jak si líčil na dědu. Takovejch míst je tam bezpočet. Dvě!

PUPÁK: No, to jsem vám ještě neříkal, jak strýc-továrník pořádal pro místní honoraci fialkový ples. A já mu ho chytře předčasně ukončil, vpustiv do sálu tchoře.

KRCHOV: Tak dost, Pupák! Legrace bylo dost! Seš poslanec, nejseš klaun. Aby se nám to nezvrhlo.

PUPÁK: To je sporný, Čendo. Vono politický kolbiště je dneska jedna velikánská manéž. Pravdou je, že klaunů je v ní dost. Poslední dobou dostali i krotitele. A v tom duchu jsem taky představil svůj volební program, s kterým vás nyní seznámím.

KRCHOV: Napřed by bylo dobré, kdybys, soudruh Pupák, zodpověděl dotazy volební, které se tady shromáždily.

PUPÁK: Ano, prosím, milerád. Čendo, ještě, než k tomu přejdu, jmenuješ se pořád Krchov, jo?

KRCHOV: Proč bych se nejmenoval Krchov? V tomhle věku nepůjdu k biřmování.
PUPÁK: Já jsem myslel, jestli sis nezměnil jméno.

KRCHOV: Myslíš, že tady se mění jména jako politický názory?

PUPÁK: Třeba se jmenuješ Cintorín.

KRCHOV: Cintorín, soudruzi?!

PUPÁK: Tak, ptají se tady... ptá se soudružka P. Co je to řízená demokracie? No tak, soudružko P., to je demokracie, kde si lid vládne prostřednictvím svých volených orgánů.

KRCHOV: Ano, takhle bych to řek. J á bych to doplnil pouze, jestli dovolíš, soudruh Pupák. Že ty volené orgány jsou potom řízeny orgány jmenovanými a jmenované orgány jsou řízeny orgány spřátelenými.

PUPÁK: No, je zde druhý dotaz. Jestli v socialismu platí ještě heslo Hlas lidu... jestli platí heslo Hlas lidu – hlas Boží, jestli platí i v socialismu. No tak samozřejmě, že platí toto heslo, ovšem všichni víme, že komunisté Boha neuznávají. Pak je zde – na tenhle dotaz, na ten se mi bude těžko odpovídat. Já jsem tady dlouhou dobu nebyl, víte, voliči, já nemám ten správnej přehled. Jestli bys ty, Čendo, ho nemohl zodpovědět. Jak se – já to budu říkat na tebe – ale upřímně, prosím tě.

KRCHOV: Samozřejmě, jedině upřímně.

PUPÁK: Jak se soudruh Krchov dívá na pobyt spřátelených vojsk u nás, ale upřímně.

KRCHOV: Děkuju ti za dotaz. Upřímně. Soudruzi, upřímně jsem rád, že jsou vojska tady, protože se aspoň v noci nebudím strachy, že sem vlítnou.

PUPÁK: Je tu dotaz, jaký jsem napsal díla v emigraci. No tak napsal jsem pouze jeden román o životě inteligence v Československu za posledních dvacet let s názvem Doktor Podvyživago. Ovšem to mi asi nevydají, takže bude lepší, když vám přečtu rovnou svůj volební program.

a) Vymýtit negramotnost na úřadech a ministerstvech.
b) Zamezit návalům v podzemní dráze tím, že nebude.
c) Zvýšit čistotu vodních toků zavedením kruhové kanalizace bez vyústění.
d) Přemístit Měsíc přátelství z listopadu na leden, ať to máme hned zkraje za sebou a nemusíme se tak dlouho těšit.
e) Neodklízet v zimě na ulici sníh, aby kontrarevoluce při plížení nastydla.

KRCHOV: Na to se najelo teda.

PUPÁK: Ano, ano.

f) Změnit heslo „Se Sovětským svazem na věčné časy“ na „Se Sovětským svazem dočasně“, protože je to kratší a znamená to totéž.
g) Zavést pro přátele umístěné na našem území kurzy čínštiny, aby se po návratu domů mohli domluvit.